Ostatní aktivity

Včelky

Včeličky Kdysi dávno jako malému, mi táta vykládal pohádku, jak malí včelí vojáci brání úl.

Netušil ale, že malý Víťa se hned druhý den na ně půjde k sousedovi podívat. Asi už všichni víte, jak to pokračovalo. Protože ti vojáci byli skutečně malí, blížil jsem se po malých krůčcích k úlu a závěrem nakoukl do česna, abych zjistil, že jsou velmi bdělí a ke všemu odhodlaní.

Po zhruba 150ti metrovém úprku, mohutně povzbuzován včelím rojem k vyšší rychlosti a samozřejmě za, vyděšeného jekotu sklidil rodič ovoce své výchovy v podobě brečícího a poštípaného dítěte, po kterém lezly a ve vlasech mu bzučely včely. Tehdy jsem poněkud bolestivě zjistil, že nemám alergii na včelí a jak se později ukázalo, po té, co jsem šlápnul do vosího hnízda, ani na vosí štípnutí.

Nicméně semínko zvědavosti, které můj otec kdysi zasel, pozvolna klíčilo, až jsem se rozhodl zkusit chov včel. Ze začátku jsem si bral kuklu a oblékal se, brzo mi ale otrnulo a já k nim chodil jen tak, v tričku s krátkým rukávem a bez kukly. Tady nutno podtknout, že mám velice hodné včely a když se jim zdá, že jsem příliš vtíravý, před útokem mne jedna vždy napomene tak, že do mne parkrát jen ťukne, aniž by štípla. Tak jsem zcela nechráněn rozebíral úl a kontroloval plástve. Vtom mi jeden z rámků s pláství vpadl dovnitř úlu až to zaklepalo a, a včely byly doma, akorát že tentokrát mne nevarovaly.

V tu chvíli mé vzpomínky z dětství obživly a já přesně věděl co bude následovat. Rád bych teď napsal něco ve smyslu: takticky jsem ustoupil do předem připravených pozic, ale ne, taktika v tom rozhodně nebyla – spíš úprk. Horko-nehorko oblékl jsem si dlouhý svetr, kalhoty a kuklu a šel to dodělat. Jak jsem už podotkl, mám hodné včely, dostal jsem jen tři žihadla a tu alergii skutečně nemám.